Kam se poděla naše schopnost vidět zázraky?

Celý můj život mě motivují činy i slova výjimečných lidí. Jejich moudrost i originalita, nevšednost a rebelství, které tento svět dělají pro lidi obyvatelným, mne nepřestávají překvapovat. A tak to, co mi sdělují, předávám dál. Ať ta slova a obrazy potěší Váš další den. Království Boží není místo v nebi, ale stav srdce. Není důležité jakého jsi vyznání. Chováš-li se jako člověk, je mi jedno z jakého důvodu.

Zvrácené alibi – „Jsme na to zvyklí“….

18. března 2014 v 19:00 | Diana
V denním tisku čtu zprávu o tom, že se politikům po ukončení jejich politického působení přidělují takzvané "trafiky" firmičky, funkce, pozice, které jim zaručí několikaletý příjem úměrný jejich předhozím příjmům bez většího úsilí. Důvod? Jsou na takový příjem zvyklí.
Romům se přidělují oprávněné sociální dávky, přestože by měli být více motivováni vzdělávat se, pracovat, rekvalifikovat. Stát to tak chce. Hledám odpověď, proč několik generací Romů zde v České republice nepracuje a práci ani nehledá. Prý jsou zvyklí brát od státu přídavky na děti, které jim mzdu vynahradí a tak místo vzdělávání a hledání práce rodí a svoje děti dále vychovávají k tomu, že vzdělání a práce není pro ně a zákonodárci si s tím hlavu nelámou. Zkrátka je to takový jejich národní zvyk.
Sleduji drama, které se odehrává v Číně a dojetím nemohu skoro dýchat. Tisíce lidí pracují ve fabrikách doslova jako otroci 13 - 20 hodin denně s minimálním nárokem na jídlo a odpočinek s minimálním nárokem na hygienu nebo lékařské ošetření. Ochrana lidských práv zde nemá sebemenší vliv. Žijí doslova jako v koncentračních táborech. Člověk je zde produkt, věc…A stokrát nemilosrdnější je zde vztah lidí ke zvířatům. To, že zde jsou psi a kočky součástí jídelníčků by kdejaký Evropan přenesl ještě s mávnutím ruky. Je to věc kultury. My tak jíme roztomilé králíčky a telátka a kuřátka a nijak to neprožíváme. Co je ovšem zarážející, že tato zvířata jsou neuvěřitelným způsobem před smrtí mučena!!! Psi aby byli chutnější a maso se více prokrvilo jsou před smrtí UTLUČENI intenzivním krutým bitím. A psi a kočky jsou zbavováni srsti zaživa a ještě když z nich stáhnou poslední kousek srsti, žijí… Mezinárodní organizace na ochranu zvířat apelují na hromadné vyvražďování psů a koček v Číně a zákonodárci se tím tudíž přece jen jsou nuceni zabývat. Ovšem problém je, že pes a kočka jsou odpradávna součástí jídelníčku Číňanů. Je to takový národní ZVYK.
A naším národním zvykem je zavírat oči před takovými věcmi a tvrdit, že s tím stejně nic moc nezmůžeme. A tak se ty zrůdnosti dějí dál a my v duchu hesla "z cizího krev neteče" žijeme v poklidu, hemžíme se, chodíme do práce, pak na pivo, na hokej a je nám fajn.
A potom se najednou stane, že my nebo někdo v našem okolí onemocní vážnou chorobou, rakovinou, srdeční poruchou, začne brát antidepresiva z nadměrných nesnesitelných úzkostí nebo začne mít potíže se alkoholem nebo jinou závislostí… k tomu, aby se náš svět zhroutil, stačí velmi málo. A my se ptáme proč? Co jsme komu udělali?!!!!! Vždyť nikomu nic špatného neděláme!!! Na to ale znám možná odpověď. Zvykli jsme si nevidět bolest, kterou způsobujeme svojí lhostejností. Zvykli jsme si na pohodlí a blahobyt. Stále naříkáme na to, co nemáme a neumíme být vděční za to, co máme a hlavně jsme zvyklí žít se lží, která nás obklopuje.
Už slyším ty posměšné argumenty: Takže já mám rakovinu proto, že nezabráním otrokářství v Číně? Každý z nás má sice jen jeden hlas z miliard, ale jedno můžeme - můžeme se stát součástí mlčící většiny nebo probouzet lidi k tomu, aby proti takovým věcem bojovali. Stejně tak jako milióny lidí fandí hokeji, mohly by milióny lidí bušit na vrata zákonodárcům a podporovat ochránce lidských práv a ochránce zvířat abychom věci, které nejsou v souladu s lidstvím změnili a žili ve světě, kde lidé ani zvířata netrpí bolestí, hladem, nedostatečnou zdravotní péčí a nejsou vězněni jejich těla ani duše.
Přestaňme zvyk používat jako argument. Dříve jsme byli zvyklí lézt po stromech nazí. To se také změnilo. Žijeme ve světě, kterému, nevím zda právem, říkáme civilizovaný. V celé řadě kultur v historii byly zvyky, které se musely z důvodu jejich nemorálnosti změnit jako třeba zotročování Černochů, vyvražďování Indiánů, Šoa atd. Proč bychom měly zvyk považovat za důvod trvání něčeho, co je rozporu s lidstvím?
 

Někde uvnitř...

30. listopadu 2013 v 7:51 | Diana

Někde uvnitř je síla, která je silnější než já.


Anatomie humoru a strachu

12. května 2012 v 9:39 | Diana


David Novák :

Anatomie humoru a strachu

Kdysi jsem četl přednášku, kterou pronesl bývalý prezident Václav Havel v roce 1990 v Oslu. Havel hovořil tehdy o smíchu, potažmo humoru v kontextu nenávisti. "Autenticky sedokáže smát jen ten, kdo se umí smátsobě. Pro nenávidějícího je příznačná vážná tvář, velká urážlivost, silná slova, křik, naprostý nedostatek schopnosti odstoupit sám od sebe a nazřít vlastní směšnost. Nenávidějící člověk nezná úsměv, ale jen škleb. Není schopen vesele žertovat, ale jen se nakysle posmívat. Není schopen skutečné ironie, protože není schopen sebeironie." S uvedenými slovy jakoby rezonujetext Henryho Nouwena, který tentokrátsměřuje do církve: "Mezi "spravedlivými" a "ctnostnými" je tolik zášti! Mezi "svatými" existuje tolik souzení, odsouzení a předsudků! Mezi lidmi, kteří se tolik snaží, aby se vyhnuli¨"hříchu", existuje tolik ztuhlého a zmrazeného hněvu!"

Když hovoříme o smíchu a humoru vůbec, potom je třeba brát na vědomí, že usmát se dokáže každý, protože každý je více či méně schopen pochopit některé narážky nebo absurdní situace. Jenže, jak píše Havel, skutečného humoru je schopen jen ten, kdo se dokáže zasmát i sám sobě, kdo dokáže sám sebe nebrat smrtelně vážně. Jen takový člověk je schopen nejen autentického smíchu, ale i přiznání svého pochybení. Člověk beroucí sebe sama příliš vážně musí nutně žít v určitém strachu z toho, že se ztrapní, když se o něm lidé dozvědí třeba něco, čemu by se mohli zasmát.
Postupně se takový člověk dostává do situace, kterou popisuje Nouwen. Někdy se jedná o lidi, kteří svou sociální rolí, pozicí nebo i dovednostmi, titulem a nevím čím ještě, zakrývají svoji slabost, lidskost, a tím absurdnost. Možná, že znáte román Umberta Ecca Jméno růže. Jedná se o svým způsobem detektivní příběh ze středověku, kdy se hlavní hrdina pokouší rozluštit záhadná úmrtí mnichů v jednom zapadlém opatství. Nakonec se ukáže, že mniši umřeli na otravu,a to zcela zvláštním a nečekaným způsobem. V opatství totiž existuje tzv. zakázaná kniha. Listy této knihu jsou napuštěny jedem. Když v ní někdo četl, nasliňoval si konečky prstů při převracení stránek a tím se otrávil.

Autenticky se dokáže smát jen ten, kdo se umí smát sobě. Nenavádějící člověk nezná úsměv, ale jen škleb. Není schopen skutečné ironie, protože není schopen sebeironie.

Otázka ale zní, proč je ona kniha zakázaná. Na to nám dává odpověď slepý mnich Jorge, který je autorem vražedného plánu. Když je odhalen, vysvětluje, proč je ona kniha v jeho očích tak nebezpečná a proč vypracoval plán, kterým několik mnichů poslal na věčnost. Zakázaná kniha totiž pojednává… o smíchu. Slepý Jorge vysvětluje: "Smích zbaví na chvíli sedlákastrachu. Zákon však nabývá planostipomocí strachu. Z této knihy by mohlavzejít luciferská jiskra, která by založilav celém světě nový požár. Smích by sestal novým uměním jak zničit strach."

Na Jorgovy věty odpovídá hlavní hrdina takto: "Ďábel je zamračený, protože ví, kam jde, a jde neustále tam, odkudpřišel. Ty sám jsi ďábel a jako ďábelžiješ v temnotách." Slepý mnich Jorge se tak v knize stává určitým ztělesněním sil zla. Autorvidí působení těchto sil ve snaze nastolit skrze potlačení smíchu a humoru ducha strachu - což byl přesně onen duch, který v klášteře panoval. Slepec moc dobře ví, že v atmosféře strachu jsou lidé lépe manipulovatelní a proto má z oné knihy přímo panickou hrůzu. V takové atmosféře strachu se naplňují Nouwenova slova: "Hudba a tanec, namísto aby zvalyk radosti, se stávají příčinou ještě většíodtažitosti.".

Pokud bychom se vrátili ke slovům Havlovy přednášky z Osla, řekli bychom, že slepec snad podvědomě tuší, že autentický smích vzniká (mimo jiné) z pochopení vlastní směšnosti. Právě toho Jorge není schopen. Snad se bojí, že kdyby jeho spolubratři díky knize prohlédli, najednou by jej viděli takového, jaký skutečně je, v celé jeho směšnosti a přestali by se ho bát - a od té chvíle by s nimi také nebylo tak snadné manipulovat.

Snad je již zřejmé, že Eccovo Jménorůže zdaleka není pouze historický román. Podobné situace mohou velmi snadno vznikat i dnes, ve společenstvích, organizacích či institucích, kde si třeba i většina uvědomuje absurditu určitého stavu, ale reakcí je jen vážná a zachmuřená tvář. Nazvat absurditu pravým jménem, pojmenovat ji, či se jí snad i zasmát, je nevysloveně "zakázáno", protože se toho lidé bojí. V takovém prostředí je téměř nemožné jakkoli se svobodně projevit, dát průchod lidské spontaneitě, nebo dokonce i celé organizaci, v které jsem.

V souvislosti s humorem mne napadá ještě jedna vlastnost, a tou je optimismus, který dle mého geniálně vystihl Dietrich Bonhoeffer (v knize Dopisy z vězení). Bonhoeffer píše o tom, že je snadnější být pesimistou (jako slepec Jorge): "Zapomene se tak nazklamání. Proto je mezi chytráky optimismusmlčky zakázán. Optimismusnení v podstatě názor na přítomnou situaci,nýbrž životní síla, síla nadějetam, kde jiní rezignují, umění nést hlavuvzhůru, když se všechno zdá ztracené,síla snášet zvraty…".

Na základě výše uvedeného se chci ptát, zda nežijeme ve zbytečné sevřenosti, zda nepřispíváme k atmosféře strachu, zda dokážeme vidět svojí občasnou směšnost a absurditu, zda se dokážeme do budoucnosti dívat s optimismem, zda nejsme brzdou pro ty,kdo život nevidí možná tak černě jako my… Možná i právě v současné tristní politické situaci jsou to otázky ještě naléhavější.

K
 


Má smysl věřit

4. března 2012 v 12:07 | Diana
Život je dost komplikovanej a těžko se v něm hledá řád, ale jedno vím. Más mysl věřít v dobro, spravedlnost a lásku. Je to jen otázka času a je to hrozně těžké a není to hned jasně vidět, ale nakonec se to vaše snažení vyplatí. Jen je třeba jít, neohlížet se na ty, co říkají, že to nejde a neodklonit se od cíle. A hlavně, jít s úsměvem!!!!

Léčba rokoviny javorovým sirupem

5. října 2011 v 21:30 | Diana
Léčba rakoviny javorovým sirupem a zažívací sodou
Lze rakovinu vyléčit práškem do pečiva a javorovým sirupem? Očividně ano. Tato informace probleskla novinovými titulky, ale stejně tak rychle byla potlačena. Léčba popularizovaná Jimem Kelmunem, důchodcem žijícím v Asheville v Severní Karolíně, znamená skutečný průlom. Říká: "Podal jsem tu směs více než 200 pacientům, u nichž diagnostikovali rakovinou v konečném stádiu. Z toho 185 lidí pak kupodivu žilo ještě 15 a více let - a téměř polovina se rakoviny úplně zbavila." Vypadá to jednoduché až k pláči, ale tato prostá léčba zažívací sodou a javorovým sirupem je nesmírně účinná přírodní chemoterapie, která velmi efektivně hubí rakovinné buňky. Přitom zcela postrádá brutální vedlejší účinky provázející většinu nesrovnatelně méně efektivních "standardních" chemoterapeutických metod. Za tepla vytvořená směs chemicky čisté jedlé sody (hydrogenuhličitan sodný; NaHCO3) a javorového sirupu je velmi efektivní prostředek proti všem druhům rakoviny. Ohřátím se na sebe pevně navážou molekuly sody a javorového sirupu, a takto vybavená glukóza může zamířit k rakovinovým # buňkám. Rakovinové buňky prostě milují cukr, který přímo nezřízeně hltají. V # tomto případě je ale na molekuly cukru navázaná silně zásaditá sodíková # sloučenina! Kyselé rakovinové buňky absorbují s cukrem i sodu, a to je jejich zkáza...
Recept: Javorový sirup a jedlá soda
3 díly javorového sirupu a jeden díl jedlé sody ( soda bicarbona ) smísit ( např. 15 lžiček sirupu a pět lžiček sody ) a promíchat, dát poté v kastrůlku na # sporák, zahřívat 5 minut nepříliš silně aby teplota sirupu nepřesáhla 40°C ,dokud směs poněkud nezahoustne. Na počátku může být užíváno častěji, např.3x denně jedna # čajová lžička. Jinak stačí brát 1 čajovou lžičku 1x denně, dlouhodobě. Může být rozpuštěna ve vodě nebo třeba namazána na chléb. Javorový sirup může být případně # dočasně nahrazen medem. Obecně platí: nejíst jinak žádný cukr v nápojích ani v pokrmech, s výjimkou trošky ovoce. Tato léčba je založena na tom, že rakovinové # buňky milují cukr, který do sebe vtahují. Javorový sirup obsahuje čistou glukózu, takže tuhle podmínku dokonale splňuje. Tak se látka dostane přesně do centra nádoru. Jedlá soda pak dokáže díky obrovskému obsahu kyslíku rakovinový # nádor doslova rozbít zevnitř. A to už během prvních tří dnů. Dochází tak k naprosté likvidaci nádoru v jakémkoli stádiu, tedy i v konečné fázi rakoviny.
Rakovina není nemoc, ale přírodou řízené prodloužení života. Rakovina není nic víc než poslední projev extrémního překyselení organismu a toxicity tělesných # tekutin a tkání. Za těchto podmínek a při dysfunkci imunitního systému by tělo předčasně zemřelo. Proto na svou ochranu moudře začne shromažďovat vnitřní toxiny, obalovat je oslabenou super-kyselou tkání a zapouzdří je pod nepropustnou ochrannou vrstvou, aby zabránilo jejich dalšímu šíření. S tímto důvtipným řešením obdrží majitel smlouvu na delší život. My ovšem tomuto procesu říkáme choroba. Tělo vytvoří tumor proto, aby potlačilo a uklidilo jedy, které nemůže # jinak vyloučit a prodloužilo si život na tak dlouho, jak jen je možné, poskytujíc svému majiteli dostatek času na k eliminaci interní toxicity. Metastázy jsou # poslední pokus těla ke své záchraně. Jestliže je tato interní toxicita úspěšně potlačena , tělo postupně bezpečně odstraní všechny nádory a navrátí se mu zdraví. Pokud tento proces není úspěšný, osud majitele těla je definitivně určen a umírá- ne na rakovinu, ale na extrémně # jedovaté léčebné postup , intenzivní emoční zhroucení, zoufalství a stres.
Zkuste své tělo z celého srdce co nejvíce milovat a co nejdříve začněte s detoxikací.


prapor

5. července 2011 v 9:17 | Diana

KDYŽ VLAJE PRAPOR,

JE ROZUM V TROUBĚ.

Ukrajinské přísloví

Dalajlámovo proroctví

3. dubna 2011 v 10:58 | Diana

Dalajlámovo proroctví

Toto je poselství dalajlámy k miléniu, stačí pár sekund na jeho přečtení a zamyšlení se nad ním.
Návod pro život
1. Vezměte v úvahu, že velká láska a velké skutky zahrnují velké riskování.
2. Když prohrajete, nenechejte si ujít ponaučení proč.
3. Držte se tří R: - respektu vůči sobě
- respektu vůči ostatním
- responsibility - zodpovědnosti za všechny svoje činy.
4. Pamatujte si, že když nedostanete to co chcete, je to někdy skvělý zásah štěstí.
5. Naučte se pravidla, abyste věděli, jak je správně porušit.
6. Nedovolte, aby malé neshody zranily velké přátelství.
7. Když si uvědomíte, že jste udělali chybu, udělejte okamžitě kroky k její nápravě.
8. Každý den buďte nějaký čas o samotě.
9. Otevřete svoji náruč změně, ale nevzdávejte se při tom svých hodnot.
10. Pamatujte si, že mlčení je někdy ta nejlepší odpověď.
11. Žijte dobrý, čestný život. Až potom zestárnete a budete se dívat zpět, budete se moci
těšit z něho podruhé.
12. Milující atmosféra ve vaší domácnosti je základem vašeho života.
13. Při neshodě s vašimi milovanými, řešte pouze přítomnou situaci. Nevynášejte na světlo
minulost.
14. Sdílejte svoje poznatky. Je to způsob, jak dosáhnout nesmrtelnosti.
15. Buďte jemní k Zemi.
16. Jednou do roka se vypravte někam, kde jste nikdy před tím nebyli.
17. Pamatujte si, že nejlepší vztah je ten, ve kterém vaše vzájemná láska je větší, než vaše
vzájemné potřeby.
18. Posuzujte svůj úspěch tím, čeho jste se museli vzdát, aby jste ho dosáhli.
19. Přistupujte k lásce i vaření s hravou bezstarostnou odevzdaností.

Další články


Kam dál



TOPlist